Asi to zná každý, ale dost často se stává, že když člověk o něčem řekne, že už nikdy, tak to rozhodně neznamená, že to tak i dopadne. A tak to u mě bylo se závodem Pilman 2018. Minulý rok jsem se na tento závod velmi těšil, protože mně kopcovitý profil trati vyhovuje, ale už při závodě jsem věděl, že to nebude úplně ono, protože na kole se dost často mění profil a nějak mně to nohy nemohly pobrat.
Před časem jsem se rozhodl pro tuhle masovku po konzultaci s kámošem Lukášem, který ji byl v roce 2016 a říkal, že zažít tolik fanoušků na trati je nezapomenutelný zážitek. Ještě v 10 hodin večer jsme se nemohli rozhoupat jestli zvolit cestu po kolejích, nebo po silnici, ale nakonec jsme se rozhodli pro vlak, aby i Davídek měl zážitek z použití dalšího dopravního prostředku.
Co by si tak mohl kluk z Polabí vybrat za extrémní závod, když největší kopec v okolí domu je nadjezd u Parama? Tuto otázku jsem si podal před letošní sezónou a odpověď byla jasná. Mělo by to být někde, kde jsou pořádný kopce a aby to bylo na dojezd autem, abychom tam mohli jet s celou rodinou. Zlatá karta padla na slovenského Oravamana.
Startem do nové sezóny se stala dnešní Křížová desítka, kde jsem chtěl otestovat aktuální formu. Na závod jsme jeli s celou rodinou, tak jsem měl velkou podporu po celý běh a navíc jsme to spojili s pěkným výletem k ohradě se zvířaty. Na závod jsem se nijak speciálně nepřipravoval a šel jsem ho i po včerejším dlouhém kole, možná i proto mě nohy bolely už před startem :D.
Tak a je to tady. Po roce zase postaven na krásný triatlonový závod v blízkosti Pardubic, který je v distancích polovičního Ironmana (1,9km plavaní, 91km na kole a 21,1km běh). Čas přemístění jsme letos nepodcenili a dorazili na start o 2 hodiny dříve.
V neděli jsem se vydal s celou rodinou na start oblíbeného závodu do Hradce Králové. Moje příprava na tento závod byla téměř nulová, protože jsem měl měsíc před závodem svatbu a po ní následovala dovolená. No, prostě krásnější záležitosti ;-). Od tohoto závodu jsem nečekal dobrý výsledek a zopakovat loňské umístění a čas bylo pro mě dost nereálné (10. celkově a čas 1:19:11).
Po necelém týdnu od Pražského půlmaratonu jsem se postavil na další závod, kam mně spíše dokopala moje drahá polovička se slovy, že to budu mít dobrý trénink na Czechmana. Protože při středním triatlonu po 1,9km plavání a 90km na kole jsou už nohy trochu vyváté, tak alespoň nacvičím tento stav ;).
V sobotu jsme se vydali s rodinou a kámošem Jakubem na závod v Hamrech na jezeře na distancích polovičního Ironmana, který byl velmi náročný už jen proto, že počasí nám moc nepřálo. Na plavání (1,9km) jsme měli ještě hezky a z vody jsem vylézal kolem 30.místa (moje nejslabší disciplína).