Minulý rok jsem se při premiérovém závodě v Hradci Králové nominoval z 2. místa v kategorii na Mistrovství světa do Španělské Marbelly. Bylo jasné, že na tento závod bych nejel sám, ale pokud tam mám jet, tak jedině s celou rodinou.
Týnce se zdál nápad dobrý, aby jsme si užili teplého počasí na místo českých podzimních plískanic. Závod je rozdělen na dva závodní dny. V sobotu startují ženy a v neděli muži. Celkově se na start postavilo přes 6500 závodníků ze 143 zemí světa a Českou republiku reprezentovalo celkem 19 závodníků a měli jsme zde i jednoho profesionála. Naši kategorii 40-44 let pořadatel zařadil hned jako první startovní vlnu po profesionálech a hendikepovaných na 8:00. V den závodu bylo moře celkem klidné a nervozita na přijatelné úrovni.
Plavání
Z plavání jsem měl celkem strach, jednak proto, že jsem nikdy neplaval závod v moři a taky mě nikdy nedělá moc dobře plavat na otevřeném moři. Nakonec jsem ale zjistil, že na to při závodě vůbec není čas ani pomyšlení a soustředil jsem se spíše na sebe. I když mně přišlo plavání hodně dlouhý, tak jsem vylézal za nějakých 31:25 (1:38/100m) a to stačilo na 146.místo v kategorii.
Kolo
Kolo při tomto závodu je celkem rozhodující. Jednak se na něm stráví nejvíce času a díky převýšení 1600m dokáže pořádně zakyselit nohy. V depu jsem si našel kolo celkem rychle mezi dalšími 3331 a mohl jsem vyrazit zdolávat první kopce. Od začátku se jelo celkem dobře a tak jsem předjížděl jednoho závodníka za druhým až jsem se ustálil do jedné menší skupinky, která jela podobné tempo, ale z kopce mně vždy trochu ujeli. Jelo se na jeden okruh a cca 10km před cílem závodníky čekal závěrečný sjezd a i když moje maximální rychlost byla k 80km/hod., tak mně skupinka odjela téměř o minutu. Kolo jsem zajel za 2:35:29 (34,7/hod.) a bylo z toho 36.místo v kategorii.
Běh
Bohužel hned potom, co jsem slezl v depu z kola a posadil jsem se, abych si mohl nazout běžecké boty mně chytla do hamstringu křeč a musel jsem to rychle řešit protažením. Ztratil jsem několik desítek vteřin, ale závod jsem rozhodně ještě nevzdal. Křeč povolila a hned jsem se to snažil rozběhnout konzervativním tempem pod 4min/km. Po prvním kole běhu dostávám první informaci od manželky, že kamarád Jakub Jaroš je za mnou 2min a Jirka Kaplan 7min, tak to bude ještě boj, protože Kuba běží výborně a zrychluje. I když se na posledních 10km snažím hodně občerstvovat a polévat, tak stejně se mně běží na střídačku, chvíli výborně a chvíli se vleču. Navíc se pod nohama pořád mění povrch (asfalt, dřevo, písek) a jde zde celá řada lávek a otoček, tak to na rychlé tempo moc není. Nakonec jsem oba kluky udržel za sebou a probíhám s časem 1:24:05 (4:02/min). a je z toho 62 nejrychlejší čas v kategorii.
Asi není moc závodů po světě, kde by se na start postavilo 492 závodníků v kategorii 40-44 a byly by na tak dobré úrovni. Přece jenom na tento závod se musíte kvalifikovat. Mně nakonec patřila kristova příčka 33 a s tou jsem spokojen. Podal jsem výkon na který bylo natrénováno i s ohledem na prodělanou chřipku 14 dní před závodem. Největší zážitky jsou ty, které můžete sdílet a jelikož zde byla celá rodina, která mně celý den podporovala a fandila, tak takové zážitky jsou nejhezčí. Tento sen jsem si splnil a co dál? Tak teď už snad jen zbývá nejvyhlášenější triatlon pod slunce a to je Ironman na Hawaii, tak třeba jednou??? 🙂
