Co by si tak mohl kluk z Polabí vybrat za extrémní závod, když největší kopec v okolí domu je nadjezd u Parama? Tuto otázku jsem si podal před letošní sezónou a odpověď byla jasná. Mělo by to být někde, kde jsou pořádný kopce a aby to bylo na dojezd autem, abychom tam mohli jet s celou rodinou. Zlatá karta padla na slovenského Oravamana, který je v distancích polovičního Ironmana (2km plavání, 90km kolo a 21km běh), akorát jako třešnička na dortu je to převýšení. Na kole 1750m a na běhu 1250m. Kdyby pořadatelé mohli, tak i to plavání snad dají do kopce 😉
Na start jsme se dopravili hromadně autobusem, který odjížděl v 6 hodin ráno. Celou cestu mě jeden závodník děsil, že jeden ročník byly vlny jako v moři, nebo že při běhu může být na vrcholcích sníh ve kterém se budeme brodit po pás. Po příjezdu autobusu už nebyl čas stresovat. Připravit poslední detaily na kole, připravit výživu a nasoukat se do neoprenu. Plave se na dvě kola v Liptovské Maře, kde voda měla krásných 18,5 stupně. Moji kvalitu plavání už bych raději nezmiňoval, ale povedlo se vyplavat na nějakém 60 místě a na posledních asi 100m vykouklo i sluníčko. Sundat neopren, oblíknout si něco teplého na sebe a hurá do kopců. Cyklistika začínala dvanácti kilometrovým stoupáním, kde jsme stihli vystoupat asi o 500 metrů. Od jednoho ze závodníků, kterého jsem předjížděl, jsem jen zaslechl, že je to ještě daleko do cíle a že se ještě uvidíme, ale to se naštěstí nestalo. Při sjezdech jsem dost ztrácel, protože jsem si vždy vzpomněl na rodinu a dovolenou, která nás ještě čeká a raději jsem přimáčknul brzdy, a i když moje rychlost v některých úsecích přesahovala 70km/hod., tak mě někteří borci poodjeli a musel jsem to pak ve stoupáních a po rovince dohánět.
Do druhého depa už jsem dojel na nějakém 22 místě a těšil jsem se na moji nejsilnější disciplínu z triatlonu. Vyběhl jsem svým pohodovým tempem a postupně se dostával přes další závodníky. Běh byl obzvlášť výživný, protože na prvních 7km jsme se dostali o 1000m výše na horu Brestová (1902n.m). Na vrcholcích sníh sice nebyl, ale mlha a viditelnost 3m ano a značení skoro žádné, jen každých 500 metrů člověk, ale s takovou viditelností je vám to k ničemu. Jak už to u mě bývá, tak i tady jsem si lehce vyběhl z trati a musel jsem se složitě vracet zpět, kde jsem potkal závodníka, kterého jsem již jednou předbíhal. Z Brestové to bylo už téměř pořád z kopce a do cíle jsem doběhl na celkovém 13. místě z 265 závodníků. Nohy totálně rozšvihaný, ale ze závodu maximální spokojenost.
Sportu zdar!
Plesky
Záznam z loňského ročníku: https://vimeo.com/237928093