V neděli jsem se vydal s celou rodinou na start oblíbeného závodu do Hradce Králové. Moje příprava na tento závod byla téměř nulová, protože jsem měl měsíc před závodem svatbu a po ní následovala dovolená. No prostě jsem měl na starosti krásnější záležitosti ;-). Od tohoto závodu jsem nečekal dobrý výsledek a zopakovat loňské umístění a čas bylo pro mě dost nereálné (10. celkově a čas 1:19:11).
Dva týdny před závodem jsem ještě chytil nějaký bacily, tak jsem se ještě rozmýšlel jestli to nemám raději celé odpískat. Nakonec jsem si řekl: „no co, tak při nejhorším to doklušu.“ Na neděli nehlásili moc dobré počasí a do poslední chvíle to vypadalo, že závod bude na vodě. To se naštěstí nakonec nevyplnilo a hodinu před startem přestalo pršet. Na start se postavilo 1100 účastníků a já jsme se postavil do nějaké 4. řady. Manželka s dcerou stály hned vedle koridoru, tak jsem před výstřelem ještě poslal pusu a hurá na to. Pusu jsem sice poslal, ale dcera tam zahlédla štěně, tak že jí táta mizí v dál ji až tak nebralo.
První kilometr se běží z náměstí dolů po kostkách a ten jsem zvládl za nějakých 3:16. V hlavě mně kolovala myšlenka jestli jsem to trošku nepřepálil, ale zastávám heslo, že raději se na trati zničit, než přiběhnout s polovinou energetické nádrže. Další kilometry jsem se chytil bandy a s tou jsme běželi celkem vyrovnané tempo kolem 3:40min/km. Občerstvovací stanice byly na trati po 4 km, tak se nemohlo stát, že by člověk dlouho litoval, že nějakou přeběhl. Prvních 10 kilometrů se mně běželo dobře a profil trati lehce nahoru a lehce dolů mně naprosto vyhovoval, ale i tak mně čas 36:34 dost překvapil. Počasí nám zatím přálo a s teplotou kolem 14 stupňů se běželo hezky. Na 12 km jsem si dal ionťák a doufal, že nastavené tempo vydržím. Pořád jsem se držel přibližně na stejném umístění, jen občas jsem někoho předběhl a za chvíli zase předběhl někdo mě.
Na 14 kilometru mně začalo píchat do boku a člověk s kterým jsem běžel se mně začal vzdalovat. Zkoušel jsem jsem natáhnout krok, zlepšit dýchání a za běhu dělat předklony, ale píchání pokračovalo dál až do dalšího kilometru. Metody švihlého běžce jsem praktikoval dál a píchání se mně podařilo lehce utlumit. Bolest se dala vydržet i při poměrně slušném tempu a závodníka se mně zase povedlo doběhnout. Na 16km se vybíhá z lesa a do té doby jsem vítr vůbec nevnímal, ale při výběhu se do nás opřel tak, že nás málem vrátil zpátky do lesa. Opakovaně jsem se ho snažil vystřídat v boji s větrem, ale když jsem jen trochu vybočil ze závětří, tak mně to zase rychle vrátilo. Držel jsem se za jeho zády jako klíště, i když se nedalo běžet tak rychle a pořád jsme zpomalovali až nám kleslo tempo na 4min/km. Na 17 km nás předběhli dva závodníci a ty vypadali jako by ten vítr vůbec nevnímali, tak jsem si řekl, že to zkusím taky. Vybočil jsem z jeho zad a začal jsem s větrem bojovat sám. Podařilo se mně alespoň těch pár posledních kilometrů zrychlit, vždyť jsem si běžel na osobní rekord a to je vždycky dobrá motivace. Ty před sebou už jsem neměl šanci doběhnout, ale závodníkovi co mně protáhnul přes nejhorší větrné pasáže jsem utekl. Jako perlička na závěr byl výběh na náměstí, kde člověk musí zatnout zuby a říci si, že už je to jen pár metrů a běžet co to dá, unavený už je každý ;) Na výběhu už se nic dramatického nestalo a cílem jsem proběhl v čase 1:18:44 a celkově jsem bral 20. místo.
Závod to byl pěkný a rád se na něj každý rok vracím. Příští rok, když to jen trochu půjde, tak bych se rád postavil na maraton, ale na to už člověk musí trochu trénovat a na to s dalším přírůstkem v rodině nevím jestli bude prostor.
Sportu zdar
Plesky
